Jindra Viková /1946/ je mezinárodně uznávaná česká multimediální výtvarnice a sochařka. Její díla byla představena na výstavách po celém světě a jsou zastoupena v řadě významných muzejních i soukromých sbírek v Evropě, Americe a Asii. V současné době představuje svou tvorbu na výstavě Madonna mia v Domě U Černé Matky Boží v Praze, společně s Pavlem Baňkou na výstavě Dialog s časem II. v Polabském muzeu v Poděbradech a také v Muzeu keramiky v Koreji.

Kamil Lhoták /1912-1990/ si po celý svůj život dovedl zachovat nezaměnitelný výtvarný rukopis pramenící z pevného propojení umělcova nitra a tvorby. Lhotákovo umění se vymyká běžnému hodnocení výtvarného prostředí ve 20. století. Je ojedinělou spojnicí mezi klasickým uměním předchozích epoch a moderností dneška.

GALERIE MODERNA připravila na červen výstavu malíře Stanislava Vajceho /1935 – 2019/, jednoho z předních českých výtvarníků hlásajícího se k širokému imaginativnímu proudu evropské malby, malíře jenž ve svých dílech zachytil pocity, představy a myšlenky. Téměř 60 vrcholných děl, vyznačující se neobyčejnou duchovní hloubkou a malířskou kulturou, může návštěvník GALERIE MODERNA

Výstava papírotisků, obrazů a kreseb malíře Karla Valtera /1909 – 2006/ se vyznačuje neobyčejnou duchovní hloubkou a malířskou kulturou, snaží se o zachycení snů, představ, pocitů a myšlenek, a potvrzuje to, že podoba krajiny se stává vzrušujícím a dramatickým dialogem umělce s přírodou, v němž vnější svět je záminkou a prostředkem k vyjádření jeho vnitřního výrazu a pojetí.

Dílo Kamily Ženaté nelze přiřadit k žádným skupinovým trendům tuzemské výtvarné scény posledních dekád. Její solitérní a zároveň intenzivně komunikativní umělecká výpověď charakterizuje nejen bohatství suverénně zvládnutých výrazových faset (grafika, malba, video, site-specific, instalace), ale především komplexní lidské a duchovní poselství.

Výstava obrazů, kreseb a grafických listů výtvarníka Jiřího Anderleho /1936/ představuje šedesát let jeho tvorby z let 1965-2025. Svébytný a nezaměnitelný rukopis založený na suverénní kresebnosti v rozpětí od poetického realismu až do imaginativní polohy, nás nepřestane nikdy okouzlovat.

Výstava grafických listů výtvarníka Adolfa Borna /1930–2016/ navozuje atmosféru, kterou Adolf Born zažíval při svých četných návštěvách italských Benátek. Bornovy příběhy, které si našly oblibu v početné obci diváků potvrzují to, že náměty a výtvarná podoba je nezaměnitelná, lyrismus maleb, kontrast světla a stínu, měkké objemy postav, poetický realismus založený na suverénní kresebnosti. Všestranné dílo Adolfa Borna má v naší moderní výtvarné kultuře již klasické postavení, a Adolf Born se tak

GALERIE MODERNA připravila na měsíc listopad výstavu sochařky Hany Purkrábkové /1936 – 2019/ „Obyčejní lidé" Plastiky Hany Purkrábkové představují svébytnou a osobitou tvorbu a nezaměnitelný výtvarný projev, ale také typické zaujetí pro figuru, které se stává odrazem stavu duše. Hana Purkrábková nezobrazuje tváře, ale lidské typy, nezajímají ji konkrétní rysy, ale zobecňující podobenství lidské malosti, nedokonalosti a drobných neřestí.

František Gross /1909 – 1985/, ojedinělý umělecký fenomén, člen legendární Skupiny 42, jehož dílo dodnes tvoří páteř české výtvarné tvorby 20. století. Vychází předválečných uměleckých směrů kubismu, futurismu, konstruktivismu, civilismu, surrealismu a existencionalismu, charakterizuje jej rozpětí mezi racionálním a fantazijním, mezi konstrukcí a hrou. V těchto krajních pólech se rozvíjí osobitá tvorba Františka Grosse.

Výstava Victora Vasarelyho /1906 – 1997/ představuje výtvarníka jenž výrazně zasáhl do vývoje moderního poválečného umění. Využil nedokonalosti lidského oka, a pomocí jednoduchých geometrických forem, a tónů barev nám divákům své obrazy uvedl do klidu, nebo je naopak uvedl do mikročasového pohybu, tím obohatil výtvarné umění o pohyb, prostor a čas. Stal se průkopníkem uměleckého směru OP-ARTU.